VESNICKÝ SVĚT NAŠICH BABIČEK A DĚDŮ

Snad každý, kdo žije v městském prostředí, zatouží, alespoň občas uniknout shonu a odpočinout si od ruchu města v prostředí našich babiček a dědů, užít si pohodu venkovské přírody, malebných vesniček a rázovitých lidí, či samot kde lišky dávají dobrou noc.

Někomu stačí strávit dovolenou na pronajaté chatě, někdo si svou touhu po vesnické romantice či klidu samoty splní koupí venkovského stavení a nebo si svou chalupu postaví. Takto jsme se i my rozhodli " vrátit" do dob našeho dětství, do míst, kde nejezdí tramvaje, zato tráva je zelenější a sníh bělejší, kde vidět zajíce i srny za plotem zahrady není žádná vzácnost, kde v podvečer kuňkají žáby a kejhají divoké husy a ráno od sousedů vítá nový den kohout.


PROČ SE Z NÁS STALI CHALUPÁŘI

Jako městské děti jsme trávili skoro každé prázdniny u babiček a dědů na vesnici. Aniž jsme si to uvědomovali, tak jsme byli konfrontováni s vesnickým prostředím, přírodou a stylem života, který se tak moc nepodobal tomu našemu. Zůstalo v nás to, jak nám babička chystala snídani, ne ve spěchu, ale u otevřeného okna za kterým kdákaly slepice, občas zabafal Azor a za kamny se vyhříval kocour. Kdy s dědou v lese po ránu jsme šmatlali v holínkách, které byly alespoň o tři čísla větší a šlo se nám tak nějak zvláštně, ale při tom docela hezky, les voněl a mlha se převalovala mezi stromy.


Později jsme tak nějak zapomněli, jaké to vlastně je, maturita, vysoká, úspěch v práci, městský styl života, to bylo to co nás obklopovalo a když dovolená, tak přece v zahraničí, ať poznáme svět. Jenomže, v určité fázi života se najednou v nás ozvaly ty naše dětské vzpomínky, ten klid a pocit tady jsme doma, tady žili naši předci, tady přece nejsme jenom na návštěvě, také by jsme chtěli, aby naši potomci měli kam jezdit a kde trávit prázdniny a ne jenom na týden. Kde budeme moci třeba i žít, až nás nebudou pracovní povinnosti držet ve městě. Nakonec nás nostalgické vzpomínky přiměly ke stavbě chalupy.

Postavili jsme si naši chalupu a toužili jsme si ji zařídit venkovským stylem, nechtěli jsme moc nakupovat v obchodech rozměrů super a hyper, ale pořizovat věci pokud možno české a nejlépe ručně vyrobené. Poznali jsme spoustu šikovných lidí, spoustu nádherných věcí.

Narazili jsme ale na jeden docela problém, tito šikovní lidé dělají úžasné věci, ale objevit je, je jako hledat jehlu v kupce sena, některé výrobky jsou zase úžasné, ale cenově přeci jenom trošku výš, než nám bylo milé.

Rádi bychom se podělili o naše objevy a nápady a nabídli je dalším vyhraněným chalupářům.

Zora a Standa